CO JE TO CHEERLEADING?

Pro někoho sport, pro jiného životní styl.

Cheerleading, to totiž nejsou jen třásně a poskakování.  

STEREOTYP

každý přeci ví, že...

Jen málokterý sport je zatížen tolika stereotypy, jako právě cheerleading. Všichni to známe z amerických filmů i seriálů – cheerleaders (nesprávně překládány do češtiny jako „roztleskávačky“) jsou zpravidla namyšlené a povrchní holčiny, které se ve skupinkách prochází po školních chodbách zásadně ve svých uniformách a s velkou žvýkačkou v puse. Když se zrovna neupravují, nelíčí před zrcadlem, nebo nenahání kluky, najdete je v tělocvičně nebo na fotbalovém hřišti, kde svým poskakováním, máváním velkými třásněmi a hlasitým pištěním povzbuzují hrající fotbalisty. Jaká je ale realita?

Cheerleaders dělající to, co vždy

Cheerleaders ve škole povídající si o klukách

Cheerleaders vyjasňující si vzájemné vztahy

TERMINOLOGIE

o čem se tu bavíme

Už samotný výraz „roztleskávačky“ nebo „roztleskávání“ není úplně přesný. Původní anglický termín cheerleading lze totiž přeložit jako vedení k povzbuzování (to lead – vést; to cheer – povzbuzovat). V češtině (stejně jako v mnoha jiných jazycích) to ale zní poněkud... no... kostrbatě, a tak jsme pro neexistenci vhodnějšího jednoslovného překladu skončili u výrazu roztleskávání, který však působí spíše úsměvně.

My sami tento termín nepoužíváme, a stejně jako v jiných zemích, jsme si přivlastnili původní anglické termíny – jsme cheerleaders a náš sport je cheerleading, nebo zkráceně prostě cheer (Je nám jasné, že Josef Dobrovský by nás za to asi nepochválil).

Problémem je, že téměř každý, koho se zeptáte, má sice alespoň základní (byť stereotypní) představu o tom, co dělají roztleskávačky, ale jen málokdo tuší, co dělají cheerleaders. Když pak vidí nějaké video ze soutěže, nebo natrefí na cheerleaders jak v létě trénují někde v parku (což děláme velmi rádi), slyšíme věty jako „Tyjo, tak to jsem vůbec netušil. Já myslel, že jen máváte těma třásněma…“.

A to nemluvíme o tom, kolik lidí si nás plete s mažoretkami, které sice někdy při svých vystoupeních používají pom-pomy, ale jinak nemají s cheerleadingem zhola nic společného.

JE TO VŮBEC SPORT?

Jistě. Cheerleading splňuje všechny body v obecné definici sportu (aktivita provozovaná podle určitých pravidel a zvyklostí, jejíž výsledky jsou navíc měřitelné nebo porovnatelné s jinými provozovateli téhož sportovního odvětví). Nehledě na fakt, že byl v roe 2016 uznán Mezinárodním olympijským výborem jako neolympijský sport, čímž započal svou cestu na Olympijské hry.

JAK TO ZAČALO

kdo by to byl řekl

Kdybyste se v roce 1898 zeptali studenta University of Minnesota Johnnyho Campbella, jestli je cheerleading sport, zřejmě by vaší otázce nerozuměl. Vždyť jediné, co tenkrát udělal, bylo, že se postavil před tribunu diváků sledujících zápas amerického fotbalu, a snažil se je zorganizovat tak, aby povzbuzovali svůj univerzitní tým pokud možno co nejvíce koordinovaně a za využití společných pokřiků. V tu chvíli to nikdo netušil, ale právě tento okamžik se stal základním kamenem nového a originálního sportovního odvětví.

Divácký úspěch totiž vedl k tomu, že se obdobné snahy organizovat povzbuzování fanoušků na zápasech začaly objevovat na univerzitách napříč spojenými státy. Mnohé z těchto škol pak pro tyto účely také začaly zakládat specializované týmy někdy označované jako yell leaders (z angl. yell - křičet).

Na počátku 20. století vypadal cheerleading o dost jinak, než dnes – omezoval se převážně na různé pokřiky doprovázené jednoduchými pohyby (např. tlesknutím) s postupným začleňováním všeho, co mohlo zvýšit atraktivitu a „viditelnost“ cheerleaders, a s tím i chytlavost společného pokřiku. Začínají se např. používat různé propriety jako megafony a velké cedule s barvami, nápisy či písmeny. Tyto cedule v podstatě suplovaly jakési čtecí zařízení, protože pomáhaly divákům orientovat se v tom co a kdy křičet. Díky tomu už nevypadalo povzbuzování jako náhodné výkřiky jednotlivců, ale když celá tribuna křičí do rytmu, už to má svou sílu. Barevné pompony (které laici označují za třásně) pak zdůrazňovaly pohyby cheereladers.

Tyto pohyby se postupně stávaly propracovanější a inspirovaly se v tanci i v gymnastice. Různé skoky, akrobatické prvky a nakonec i zvedačky (tzv. stunty) a pyramidy zvyšovaly diváckou atraktivitu cheerleaders, kteří tak mohli s fanoušky lépe pracovat.

STUNT

Stunt (čti stant) je základním stavebním kamenem cheerleadingu.  V češtině to někteří označují jako zvedačky, ale my tomu říkáme prostě stunty. Stunt spočívá v tom, že určitý počet cheerleaders, označovaných jako base (čti bejs), zvedá jinou cheerleader tzv. topa.

Podle dosažené úrovně dovedností baseů i topa je možné topa zvedat do úrovně pasu, ramen, ale i do úrovně propnutých rukou. Existuje široké spektrum možných (i nemožných) stuntů lišících se svou obtížností. Obecně platí, že stunt je obtížnější, čím je méně rukou topa drží.

A to nemluvíme o všemožných způsobech, jak se top může do stuntu dostat...

PYRAMIDA

Když propojíte několik stuntů, vznikne tzv. pyramida. Pyramidy mohou být dynamické, kdy topové různě mění své pozice, nebo statické, kdy vzniká několikapatrová struktura.

BASKET TOSS

Basket tossy jsou takový prvek, při kterém skupina baseů vyhazuje topa do co nejvyšší výšky, aby tam mohl ukázat nějakou dovednost, od roznožky přes salto až k twistovanému layoutu.

AKROBACIE (TUMBLING)

Akrobacie (u nás jí žíkáme tumbling) k cheerleadingu neodmyslitelně patří. Většinu gymnastických prvků jako salta, fliky, přemety, akrobatické řady a další, to vše můžete vidět v našich soutěžních sestavách.

SKOKY

Taková roznožka neni žádná sranda, pokud jí máte dobře provést. To máte: pozici rukou, výška výskoku, rozsah v kyčlích, propnuté špičky, správný dopad... A jsou i další skoky jako pike, herkie, hurdle...

TANEC

Ano, několik osmiček tacnce v našich sestavách také máme. Aby se neřeklo.